Skryté - Carlos Castaneda a C. G. Jung

 Analytická nebo komplexní psychologie C. G. Junga s ideou nevědomí jakožto autonomního bytí, jež je komplementem já, je velmi podobná toltécké nauce o tonalu a nagualu. Použijeme ji jako srovnávací model při zkoumání toltéckého učení o snu. Jungova psychologie je k tomuto záměru přímo předurčena, v neposlendí řade i proto,že sen jako takový je jejím tématem. Za dobu svého života Jung analyzoval více než 80 000 snů svých pacientů a vyvodil z nich závěry o základních duševních strukturách.

  Také on stál před problémem vědeckého doložení svých tezí. Lze vůbec o autonomní části psychiky hovořit? Podle běžného názoru většiny moderních lidí se duše ztotožňuje s vědomím, vnitřním duševním životem já. I mnohé soudobé psychologické teorie směřují k tomuto naivnímu pojetí. Existuje tedy nějaká vlastnímu já nevědomá, samostatně jednající duše, jak ji předpokládá Jung? ...

  Ona tajemná součást člověka, o níž já nic neví nebo nechce vědět, tedy skutečne existuje a předpoklad druhého toltéckého systému se potvrzuje. Avšak dříve, než se budeme blíže věnovat tématu snu a anění, musíme předejít jednomu omylu v běžném chápání Jungovy psychologie. Totiž že nevědomí je samo nevědomé. Samotný pojem nevědomí tomuto omylu napomáhá. Nevědomí si však nutně nemusí být samo sebe nevědomé, spíše má jakýsi vlastní druh vědomí, který běžně nemá reflexivní povahu. Zřejmě je velmi podobný vědomí předků současného člověka. Je třeba zdůraznit, že nevědomí se nazývá "nevědomím", protože je skryto já, tedy normálnímu vědomí. Jung o tom říká:

"Nevědomí vnímá, má úmysly a tušení, pociťuje a uvažuje podobně jako vědomí. Dostatečně nás o tom přesvědčují zkušenosti z psychopatologie a výzkumu snů"

  Také Toltékové poznali, že sny jsou mostem, přirozeným spojením mezi oběma častmi lidského vědomí. O výklad snů se ale nestarají; v Cestě do Ixtlanu se don Juan prostě domnívá, že by to bylo příliš zdlouhavé. Vyvinuli zvláštní druh snění, který nazývají umění snít. Don Juan označuje snění jako metodu sebe-zpěístupnění síle. Normálně směřuje pohyb po snovém mostu pouze od nevědomí k vědomí, od nagualu k tonalu. Toltékové jdou opačným směrem. Vědomě se přes most vydávají vstříc oné síle, nagualu, nevědomí. Jak si to ale představit v praxi? ...

  V posledních letech roste zájem evropského výzkumu o vědomou formu snu nazývanou lucidní snění. Badatelé sice otevřeli dveře do snového světa, ale zdá se, že přesně nevědí, co nalezli a k čemu to slouží. Nicméne pokoušejí se o první kroky v nové zemi vědomí - a takové snahy je třeba upřímně přivítat. Naproti tomu existují v esoterických kruzích sektářská sdružení, která využívají snových technik, aby k sobě připoutala vlastní stoupence; takové praktiky považuji za velmi povážlivé, především protože nemohou prospívat vážnému studiu snění. ...

Co platí pro samotný sen, musí tím spíše platit pro vědomé snění. Neboť v něm snící osoby ovládají své snové tělo a vytvářejí prožívající subjekt ve skutečném snovém světe - protiklad k já z normálního světa. Jung vytušil principiální možnost tohoto dvojníka, druhého já z toltéckého učení:

"Může-li nevědomí obsahovat všechno, co je známo jako funkce vědomí, naskýtá se dokonce možnost, že má podobně jako vědomí nějaký subjekt, jakýsi druh já."

Na rozdíl od Toltéků zůstává Jung pouze u tušení možností, jež by se tu mohly našemu poznání otevírat. Domnívá se, "že druhý duševní systém ... vedle vědomí má natolik převratný význam, nakolik by mohl od základu změnit náš obraz světa. Pokud bychom dokázali převádět do vědomého já třeba jen vjemy získávané ve druhém duševním systému, byla by tím dána možnost nevídaného rozšíření obrazu světa... Neboť dojde-li v subjektu vnímání a poznání k tak zásadní změně jako je toto nerovnoměrné zdvojnásobení, musí vzniknout obraz světa, jenž se od dosavaního odlišuje."