Toto sú výňatky z kníh Cesta do Ixtlanu(1972), Příběhy síly(1974) a Umění snít(1993).

Cesta do Ixtlanu str. 83-95
   "Teď je načase, aby ses stal přístupný síle. Začneš tak, že se pustíš do snění."
Slovo "snění" řekl zvláštním tónem hlasu, takže jsem si uvědomil, že toto slovo používá ve velmi určitém smyslu. Uvažoval jsem, jak bych se ho na to mohl vhodně zeptat, když začal sám opět hovořit.
   "Nikdy jsem ti ještě o snění nic neřekl, protože až dosud jsem se zabýval jen tím, abych tě naučil, jak být lovcem. Lovec nemanipuluje silou, proto jsou jeho sny jenom sny. Mohou být sice naléhavé, ale snění to není. Naproti tomu bojovník vyhledává sílu a jednou z cest vedoucích k síle je snění. Mohl bys říct, že rozdíl mezi bojovníkem a lovcem je v tom, že bojovník je na cestě k síle, zatímco lovec o ní neví nic nebo jen velmi málo."..
   "A co navrhujete, že bych měl dělat?"
   "Staň se přístupný pro sílu, pusť se do svých snů. Ty tomu říkáš sny, protože nemáš sílu. Bojovník, který hledá sílu, to však nenazývá sněm, ale skutečností."
   "Chcete mi říct, že pokládá svoje sny za skutečné?"
   "Bojovník nic nepokládá za  něco jiného. To, čemu ty říkáš sny, je pro bojovníka skutečné. Bojovník je lovec, jenž nemá chybu, lovec, jenž loví sílu. Bojovník není opilec, není ani blázen, nemá čas ani náturu na to, aby si něco namlouval nebo nalhával, aby udělal chybný tah. Cena je za to příliš vysoká. Bojovník dává v sázku svůj bezúhonný a řádný život, který tak dlouho upevňoval a zdokonaloval. A nehodlá ho promarnit jen kvůli hloupému omylu, že by něco pokládal za cosi jiného.
   Pro bojovníka je snění skutečné, protože v něm jedná podle svého uvážení, může si vybrat nebo zamítnout, může se rozhodnout pro některou volbu z celé řady možností a ta ho pak povede k síle. Potom může se sny manipulovat a využívat je, zatímco v obyčejném snu nemůže jednat cílevědomě."
   "Vy tedy chcete říct, done Juane, že snění je skutečné?"
   "Samozřejmě, že je skutečné."
   "Tak skutečné jako to, co teď děláme?"
   "Když už to chceš srovnávat, tak bych ti mohl říct, že je možná ještě skutečnejší. Při snění máš sílu, můžeš věci měnit, můžeš poznat bezpočet utajených fakt, můžeš ovládat všechno, co chceš."..
   Řekl jsem mu, že nemůžu uvěřit, že by pokládal svoje sny za skutečnost. Tlumeně se zasmál, jako kdyby věděl, jak obrovsky neudržitelná je pro mě tahle pozice. Potom se beze slova zvedl a odešel ovnitř.
   Dlouho jsem seděl celý zkoprnělý, dokud mě nezavolal dozadu za dům. Uvařil trochu kukuřičné kaše a podal mi misku.
   Ptal jsem se ho na dobu bdění. Chtěl jsem vědet, jestli ji nějak konkrétně nazývá. Ale don Juan mi buď nerozuměl, anebo nechtěl odpovědět.
   "A jak nazýváte to, co zrovna děláme?" zeptal jsem se ho a měl jsem přitom na mysli, že to, co zrovna děláme, je skutečnost a ne sen.
   "Já to nazývám jídlo," řekl s potlačovaným smíchem.
   "A já tomu říkám skutečnost. Protože opravdu jíme a skutečně se to odehrává."
   "Ale snění se taky děje skutečně," smál se don Juan. "A lov taky, i chůze a smích."
   ...
   "Teď tě přímo tady hodlám naučit první krok k síle", řekl, jako by mi diktoval dopis. "Chci tě naučit, jak máš nastavit snění."
   Podíval se na mě a znovu se mě zeptal, jestli jsem pochopil, co myslí. Sotva jsem mu rozuměl. Vysvetlil mi, že "nastavit snění" znamená důsledně a pragmaticky ovládat celkovou situaci snu as tak, jako ovládám svoje rozhodnutí v poušti, jestli třeba vylezu na kopec anebo jestli zůstanu ve stínu vodního kaňonu.
   "Musíš začít něčím velmi jednoduchým. Dnes se ve snu dívej na svoje ruce."
   Hlasitě jsem se zasmál. Říkal mi to tak věcne, jako by mi ukládal něco zcela obyčejného.
   "Proč se směješ?" zeptaj se mě překvapeně.
   "Copak si můžu ve snu prohlížet svoje ruce?"
   "To je velice jednoduché, takhle na ně zaostři oči."
   Sklonil hlavu a zíral si na ruce s otevřenou pusou. Bylo to tak komické gesto, že jsem se musel smát.
   "Ale vážně, jak můžete čekat, že něco takové udelám?"
   "Tak, jak ti to říkám," vyjel po mně. "Samozřejmě, že se můžeš dívat na všechno, co se ti zachce, na prsty u nohou nebo na břicho nebo třeba i na svoje péro. Řekl jsem ti na ruce, protože je to nejjednodušší. A nemysli si, že je to legrace. Snění je stejně důležité jako třeba vidění nebo umírání nebo cokoliv jiného na tomto děsivém a tajemném světě.
   Mysli na to, že je to zábava. Představuj si všechny nemyslitelné věci, které bys mohl dokázat. Člověk, který loví sílu, nemá snění omezené takřka žádnými mezemi."
   Požádal jsem ho, aby mi dal nějaké vodítko.
   "Žádná vodítka nejsou. Prostě se podívej na svoje ruce."
   "Určitě mi ktomu můžete ješte neco říct," naléhal jsem.
   Don Juan potřásl hlavou, zašilhal a krátkými pohledy je na mě zadíval.
   "Každý je jiný," řekl konečně. "To, čemu říkáš vodítka, by bylo jen to, co jsem dělal já sám, když jsem se toumu učil. Ale my nejsme stejní, a nejsme si dokonce ani vzdáleně podobní."
   "Možná, že by mi pomohlo všechno, co byste k tomu řekl."
   "Bude jednodušší, když se prostě začneš dívat na svoje ruce."
   Zdálo se, že si dává dohromady myšlenky a pokyvoval hlavou sem a tam.
   "Kdykoliv se ve snu na něco podíváš, změní to tvar," řekl po dlouhém mlčení. "Když se učíš nastavovat snění, vtip je zřejmě v tom, aby ses na věci jen nedíval, ale abys je udržel v zorním poli. Snění je skutečné, když se ti podaří všechno mít zaostřené. Pak není rozdíl mezi tím, co děláš, když spíš, a tím, co děláš, když nespíš. Chápeš, co mám na mysli?"..
   "Nemusíš se dívat na ruce. Jak jsem ti řekl, můžeš si vybrat úpně cokoliv. Já jsem řekl ruce, protože ty budeš mít u sebe vždicky. Až začnou měnit tvar, musíš z nich přenést pohled a podívat se na něco jiného a potom se zas podívat na ně. Ovládnout tuhle techniku dokonale trvá dlouho."
  

Příběhy síly str. 15-17
   "A teď mi třeba povídej o svém snění."
   Tenhle nečekaný posun mě zaskočil. Don Juan opakova svou otázku. Měl jsem k tomu hodně, co říct. "Snění" znamená pěstovat si zvláštní ovládání vlastních snů, a to až do té míry, že zážitky prožívané ve snu nabývají stejnou pragmatickou hodnotu jako zážitky prožívané v době bdění. Podle výpovědí čarodejů pod vlivem "snění" přestávají být funkční běžná kritéria, odlišující sen od skutečnosti.
   Don Juanovo "snění" v praxi znamenalo cvičení, při němž bylo třeba ve snu najít svoje ruce. To znamená cílevědomě snít o tom, že hledám ruce a že je můžu ve snu najít, když si prostě nechám zdát o tom, že je zvedám do úrovně očí.
   Po letech neúspešných pokusů se mi konečně podařilo tento úkol splnit. Když se na to dívám zpětně, je zcela očividné, že se mi to podarilo teprve tehdy, když jsem se naučil do jisté míry ovládat svět svého každodenního života.
   Don Juan chtěl znát všechny nápadné body. Začal jsem mu líčit, jak nepřekonatelné mi často připadali obtíže zavést si příkaz, abych se podíval na ruce. Don Juan mě už dřív upozorňoval, že v počátečních fázích přípravného období, které sán nazýval "natavení snění", často mysl hraje sama se sebou přímo zhoubnou hru a že jedna moje část udělá všechno, co bude v jejích silách, aby mi zabránila tento úkol splnit. To se prý může projevit tak, že se budu zcela poddávat pocitům nesmyslnosti nebo melancholie, a dokonce se prý můžu dostavit až sebevražedné deprese. Ale tak daleko jsem se nedostal. Moje zkušenosti byly spíš lehčí až komické, ale výsledek byl stejně frustrující. Kdykoliv jsem se ve snu už málem podíval na svoje ruce, vždycky se přihodilo něco neobyčejného: začal jsem létat, sen se mi proměnil v noční můru anebo se prostě dostavil velmi příjemný pocit tělesného vzrušení. Všechno, co se dělo ve snu, daleko přesahovalo "normální věci" v tom smyslu, že to bylo nesmírně živé, a proto mě to zcela pohlcovalo. Ve světle nové situace jsem vždycky zapomněl na svůj původní únysl pozorovat ruce.
   Jednou v noci jsem však zcela neočekávaně našel ve snu svoje ruce. Zdálo se mi, že jdu neznámou ulicí v zapomenutém městě a najednou jsem ruce zvedl a dal si je před obličej. Jako by se něco ve mně vzdalo a dovolilo mi prohlížet si hřbety vlasních rukou.
   Jakmile se mi začne pohled na ruce ztrácet nebo se proměňovat v něco jiného, měl jsem podle don Juanových pokynů přesunout pohled ze svých rukou na jakýkoli jiný prvek, který je v bezprostředním okolí mého snu. V tom snu jsem tedy přesunul pohled na budovu na konci ulice. Když se začal ztrácet obraz té budovy, zaostřil jsem pohled na jiné prvky v prostředí mého snu. Konečným výsledkem byl neuvěřitelně celistvý obraz opuštěné ulice v jakémsi neznámém cizím městě.
   Don Juan chtěl, abych pokračoval a vyprávěl mu ještě další zkušeností se "sněním". Mluvili jsme dlouho.
   Ke konci mého líčení vstal a odešel do křoví. Také jsem se zvedl. Byl jsem nervózní. Ten pocit byl zcela neodůvodněný, protože tam nebylo nic, co by mohlo vyvolávat strach nebo obavy. Don Juan se za chvilku vrátil. Všiml si, jak jsem rozčilený.
   "Uklidni se," uchopil mě jemně za paži..
   "Ale proč jsem tak nervózní?" ptal jsem se.
   "To je přirozené. Neco v tobě je ohroženo tím, co děláš při snění. Dokud na tuhle činnost nemyslíš, je všechno v pořádku. Ale když jsi to teď všechno prozradil, jsi na omdlení. Každý bojovník má svůj vlastní způsob snění. Každá cesta je jiná. Společné máme jedině to, že na sebe hrajeme všelijaké triky, které by nás přinutili vzdát se tohoto hledání. Jediné protiopatření je setrvávat navzdory všem překážkám a zklamání."
   Pak se mě zeptal, jestli si dokážu vybrat téma ke "snění". Neměl jsem nejmenší potuchy, jak se to dělá.
   "O volbě tématu pro snění výklad čarodejů říká, že bojovník si je vybírá tím, že záměrně podrží nějaký obraz v mysli a současně zastaví vnitřní dialog. Jestilže tedy dokáže chvíli nemluvit sám se sebou a podržet si obraz nebo myšlenku toho, co ve snění chce, byť by to bylo jen na okamžik, pak k němu žádané téma přijde. Jsem si jist, že si to dělal, i když sis to možná neuvědomoval."..
   "Nebudeme už o snění mluvit. Mohlo by tě to posednout. Jestliže se má člověku něco podařit, musí to přijít jemně. Musí v tom být hodně úsilí, ale bez stresu a posedlosti."

Umění snít str. 27-34
   "Budu tě nyní učit prvnímu kroku k síle" začal don Juan svoje poučení v umění snít. "Budu tě učit, jak upevňovat snění."
   "A co znamená upevňovat snění?"
   "Upevňovat snění znamená, že přesně a prakticky ovládáš celkovou situaci snu. Může se ti například zdát, že jsi ve třídě. Upevňovat snění znamená, že ten sen nenecháš sklouznout do něčeho jiného. Že napřílkad neskáčeš ze třídy na hory. Jinými slovy, že ovládáš videní třídy a poustíš ho, dokud sám nebudeš chtít."
   "Ale copak je to možné?"
   "Samozřejmě. Tohle ovládání se neliší od způsobu, jakým ovládáme situace v každodenním životě. Čarodejové jsou na to zvyklí a dosáhnou toho, kdykoli chtějí nebo potřebují. Aby sis na to zvykl i ty, musíš začít dělat něco velmi jednoduchého. Dneska v noci se musíš ve snu podívat na svoje ruce."
   Ve vědomí každodenního světa se už o tomto vědomí skoro nic víc neřeklo. Když jsem si však vybavil zkušenosti ze stavu druhé pozornosti, zjistil jsem, že jsme o něm rozmlouvali daleko rozsáhleji. Já jsem například vyjádřil svoje pocity, že tento úkol je absurdní, a don Juan mi navrhl, abych k tomu přistupoval jako k hledání, které je spíš zábavné, než vážné a ponuré.
   "Když o snění mluvíme, buď si klidně vážný, jak chceš. Výklady vždycky volají po hlubokém zamyšlení. Ale až budeš skutečně snít, buď lehký jako pírko. Snění se musí provádět celistvě a vážně, ale uprostřed smíchu a s důvěrou člověka, který nemá světské starosti. Jedině za těchto podmínek se sny můžou proměnit ve snění."
   ...
   Snivci prý schválně rychle letmo obhlížejí všechno, co je přítomné ve snu kolem nich. Když zaměří snovou pozornost na něco konkrétního, stane se to pak pro ně bodem odrazu. Odtud se můžou pohybovat dále, aby se podívali na další věci, které jsou obsahem snu, a k bodu odrazu se co možná nejčastěji vracejí.
   Po nesmírném úsilí jsem opravdu našel ve snech ruce, ale ty nikdy nebyly moje. Jenom zdánlivě vypadaly jako moje, ale měnily tvar a občas byly dost děsivé. Zbytek obsahu mých snů byl nicméne vždycky příjemně stabilní. Byl jsem téměř schopen udržet videní všeho, nač jsem zaostřil svou pozornost.