Toto sú vybrané pokyny z knihy 108 meditací (Avatar, 1996)

40. Meditační cvičení ve snu a v posmrtném bardu
Mezi spánkem a bděním existuje časově velmi malý přechodný bod, který poskytuje pokročiejšímu žáku jógy možnost, aby využil doby spánku k pravidelné koncentraci nebo meditaci. Je to velmi výhodné zejména pro ty, kteří mají během dne na podobná cvičení málo času.
Podmínkou je, že se žák před usnutím pevně rozhodne, že uvede do snu určitou logičnost. Měl by se snažit myslet na představu, že se náhle v nastávajícím spánku prudce probudí, ne sice do fyzického světa, ale do své vlastní bdělosti v nasávajícím světě snů. Dává si popud v tom směru, že bude sice ještě dále snít, jeho sny že však nebudou nahodilé a chaotické, jako bývají obvykle, nýbrž vědomě řízeny vůlí. Nejdůležitější je ostrost a pevnost tohoto rozhodnutí. V tomto rozhodném okamžiku vnitřního rozkazu se nic jiného nesmí vloudit do přikazující mysli. To je jedna podmínka.
Druhou podmínkou úspěchu je nutnost několikrát si během dne uvědomit stav, kdy se člověk náhle jakoby probudí ze snu a všechny věci a lidi kolem sebe musí pokládat jen za jevy z onoho snu (včetně těla). Tento stav přenáší žák do svého snu, když usíná. Sám se pak považuje za svědka tohoto dění. Má vědet, že všechno, co se právě odehrává, bude v následujícím okamžiku podobné snu a stane se jen nezachytitelnou vzpomínkou. Pamatuje však také na to, že jeho snové tělo je - tak, jako tělo fyzické - stejně nesamostatné a stejně odvislé od života Světové Mysli.
Jakmile se ve snu probudí, může začít ihned meditovat. Ovšemže to zpravidla nepůjde plynule a většinou zas normálně usne a bdělost ve snu ztratí. Bude-li však pilě své cvičení opakovat, jednou se mu to podaří natrvalo. Tělo bude spát a on bude plynule v meditaci.
Duchovní cvičení provádená ve snu jsou mocnější než za bdění, protože v nich není tolik překážek způsobovaných smyslovým vnímáním. Ještě mocnější jsou však cvičení v posmrtném bardu. Aby k tomu došlo, musí člověk umírat vědomě, beze strachu a s přáním a úmyslem zabývat se i po smrti obvyklými meditacemi. Posmrtné bardo je zpravidla pokračováním života, jaký žák prováděl předtím, jen s lepšími možnostmi a výsledky. Meditace i kontemplace jsou tam mnohem lepší a plynulejší. Dobrému člověku může být proto smrt jen lepším pokračováním života.
Tak jako ve snu i ve stavu posmrtném bude vůle, úsudek i paměť pracovat stejně. Mysl si tam vytvoří nový stav, novou "hmotu", nový čas i nový prostor. Vše to si vytváří i ve snu. Tak může trénink cvičení ve snu použít se zdarem i v bardu.
Nespěchej na smrt, ale neboj se jí!

93. Bytí ve spánku se sny
Mezi spánkem a bděním existuje nesmírně malý přechod, vlastně přímo bod na okraji spánku, který je velmi vhodný pro cvičení soustředěné vědomé pozornosti ve spánku se sny. Důležitý je směr myšlení právě před usnutím. Hlubší úroveň mysli přebírá totiž tento směr a pokračuje v něm. Chceme-li tudíž rozvinout vědomou činnost mysli ve snu a ovládnout tak svoje sny, zaměříme večer před usnutím své myšlenky do blízké budoucnosti a vtiskujeme do vědomí popud, že příští naše sny budeme vědomě řídit rozumem.
Přitom (nebo potom) si představíme sama sebe, jak máme ve snu ty nebo ony určité zkušenosti.
Řekneme si třeba: Své sny dnešní noci povedu sám a nedovolím, aby byly samovolné nebo chaotické jako obvykle. V tomto spánku se náhle probudím, ale jen natolik, abych si uvědomil, že sním, nikoliv natolik, abych se úplne probudil ze snu. Jakmile se tak stane, budu tiše meditovat ve snu, právě tak jako to dělám v bdění. Položím si otźaku "Co jsem já?", očistím ji od všeho balastu (chci, vím, mohu, atd.) a tázacím postojem ji plně stáhnu do Nadjá, až se v něm myšlenka já rozplyne.
To provedu v plné oddanosti a odevzdanosti a s láskou k Nadjá, čímž beze strachu přejdu do neosobna (nekonečna).
Celý tento popud musí být jasný a přesný a nesmí se v něm objevit žádná dotěrná myšlenka.
Úspěch bude rychlejší, když budeme i během dne pilně cvičit stanovisko Pozorovatele (Svědka). Tím, jak víme, i bdění dostává povahu snů. Uvědomíme si, že přítomný okamžik při cvičení stanoviska Pozorovatele přechází rychle v minulost a žije pak už jen ve vzpomínkách. Toto stanovisko neobyčejně prospívá bdělosti ve snu, neboť bdělost ve snu je pak obdobná bdělosti v bdělém stavu. A to je dozajista i přiblížením k neosobnímu stavu.
Úmysl probudit se naplolo ve spánku, ale hlavně úmysl soustředit se na "já", musí být mimořádně pevný a idea "já" ostrá a přesná, jinak by se i ve spánku mysl stala roztržitou a roztěkanou a cvičící by se buď probudil úplně, nebo spíš znovu usnul. I ve spánku si musíme být vědomi jedině "já", jinak bychom nemohli dosáhnout rozpuštení ega v átmanu - Nadjá. Sklony mysli nebo jiné obaly ega by tomu zabránily.
Výhodou tohoto cvičení je, že při něm nejsme rušeni hmotnými smysly, což je velmi výhodné zejména při pokusech o nazírání jako neosobní Já.